Bernard Bolzano

Bernard Bolzano

Poznáme-li život Bernarda Bolzana, nelze se ubránit dojmu, že se tento geniální matematik, filozof, kněz i církevní reformátor narodil v nesprávné době na nesprávném místě. Většinu života prožil v 1. pol. 19. stol., v době panování Františka II. a knížete Metternicha. Doba byla poznamenaná Francouzskou revolucí. Proto zaměřili vedoucí představitelé habsburské monarchie svoji činnost na zachování starých pořádků. Cílem bylo nepřipustit v Rakousku revoluční vlnu, která smetla Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu, tetu Františka II. Ohniskem, z něhož mohl vyšlehnout plamen revoluce, byly vysoké školy. Proto stát a církev důkladně prověřovaly nejen osoby, které studenty vyučovaly, ale kontrolován byl dokonce i obsah jejich přednášek. Na to doplatil i BB.

BB se narodil v r. 1781 v Praze. Jeho otcem byl zdatný italský obchodník Bernardo, který v Čechách nalezl adoptivní vlast. Bolzanova matka Cecilie Maurerová, byla o 16 let mladší než jeho otec a pocházela ze staré pražské obchodnické rodiny. Byla vzorem zbožnosti - mládí strávila v klášteře a vdala se snad pouze z poslušnosti vůči rodičům. Na malého Bernarda měla velký vliv. Matka přivedla Bernarda k lásce k Bohu a pravděpodobně stála za jeho rozhodnutím stát se knězem. Z Bolzanovy téměř každodenní korespondence s matkou je znát dojemná péče o její zdraví. Protože byla nemocná, odmítl později i velmi dobře honorované místo na vídeňské hvězdárně. Po matce zdědil Bolzano také nepevné zdraví.
Zejména otec si uvědomoval nutnost vzdělání, a proto obstaral pro syna dobrého soukromého učitele. V deseti letech vstoupil Bolzano na piaristické gymnázium v Praze. Po jeho zakončení studoval tři roky filozofickou přípravku při univerzitě. Zde se seznámil s vynikajícími pedagogy, jako profesorem St. Vydrou či Fr. J. Gerstnerem, zakladatelem pražské německé techniky. Gerstner považoval Bolzana za jednoho z nejlepších matematiků, které poznal.
Bolzano se zajímal nejen o matematiku, ale i o logiku a filozofii. Velký vliv na něj měla zejména Kantova „Kritika čistého rozumu“. Ještě jako student vydává první matematické pojednání, které se týká nauky o rovnoběžkách. Po ukončení tohoto studia bylo zapotřebí zvolit si povolání. Bolzanův otec chtěl, aby se syn věnoval obchodu, ale podlehl Bolzanovu naléhání a umožnil mu další studium. Bolzano uvažoval o tom stát se knězem a věnovat se učitelství. Velké problémy mu však činila představa, čeho všeho by se musel pro své povolání vzdát. Předpokládal však, že láska jeho rodiny, zejména sestry, mu umožní snáze se vzdát lásky jiného druhu. Jeho obavy s ním sdíleli i rodiče. Otec s jeho volbou nesouhlasil a z obavy, že bude Bolzano později nešťastný, se mu snažil zabránit ve studiu teologie i tím, že mu odmítal kupovat knihy, které Bolzano potřeboval ke studiu. Bolzano o tom později píše, že přesto, že byl díky tomu pozadu v historických vědách, donutil ho nedostatek knih více přemýšlet, a to ho posunulo dopředu v čistě spekulativní oblasti.

V r. 1800 nastupuje Bolzano na katedru teologie pražské univerzity, kterou ukončil za čtyři roky. V r. 1805 byl promován doktorem a vysvěcen na kněze. Jako vynikající student uspěl, i díky doporučení Gerstnera a Vydry, v konkursu na místo učitele náboženství a filozofie na nově zřízené stolici pro náboženství a filozofii pražské univerzity. Bolzanovy originální přednášky si brzy získaly velkou pozornost i popularitu. Snažil se být pro studenty příkladem. Pracoval až do vyčerpání. Založil charitativní fond pro chudé žáky a knihovnu. Nutil žáky ke kritickému uvažování. Každou neděli vedl kázání pro tisícovku studentů, v nichž mj. nabádal k toleranci i v otázce národnostní.

Jeho apel však bohužel dodnes zůstal nevyslyšen... Čechy a Němce považoval za dvě větve jednoho národa, který je spojen příslušností k území Čech. Také proto se stal terčem útoků českých nacionalistů a slavistů soustředěných kolem J. Jungmanna.

Jeho práce pedagogická se prolíná s činností vědeckou. Psal díla matematická, mj. v r. 1810 „Příspěvky ke zdůvodněnějšímu výkladu matematiky“, pracoval na své monumentální logice atd. Zejména pro svoje působení na poli matematickém (zabýval se hlavně neeuklidovskou geometrií, množinami, limitou, logaritmy, nekonečnem...) byl v r. 1815 přijat za člena Královské české společnosti nauk.

I když Bolzano sám ve své autobiografii skromně říká, že „jeho zvláštní záliba v matematice spočívala vlastně jen na její čistě spekulativní části“ tedy na tom, „co je zároveň filosofií“, přece jen jeho objevy v nauce o funkcích a teorii množin mnohdy časově předešly jiné velké matematiky 19. století – Cantora, Cauchyho, Weierstrasse – a pouze kvůli nemožnosti je široce publikovat byl Bolzano matematiky dlouho přehlížen a některé jeho výsledky musely být objevovány znovu jinými vědci.

V letech 1818-19 přišlo těžké období. Zemřelo mu několik blízkých a císař František II. ho zbavil místa na univerzitě. Bolzano se dostal do sporu také s novým ředitelem filozofie prof. Wilhelmem ohledně používání nešťastné Frintovy učebnice náboženské nauky. Nepomohlo mu ani působení jeho žáků, zejména profesora církevních dějin na litoměřickém biskupském semináři prof. M. Fesla, který založil spolek Christenbund, s cílem povznést mravnost a vzdělanost kněžstva. Každý spolek byl ovšem v oné předbřeznové době potenciálně nebezpečný... Ve zdůvodnění Bolzanova odvolání stálo, že nepřizpůsobil své učení věroučným pojmům a potřebám katolické církve a ohrožoval klid říše. Před vězením ho zachránilo asi jen důrazné vystoupení jeho vlivných přátel jako J. Dobrovského nebo hraběte Lva Thuna. I tak se proces táhl šest let. V r. 1825 byl konečně uzavřen a Bolzano musel znovu složit tzv. crédo, tzn. tridentské vyznání víry. Konečný verdikt vyšetřovací komise sice uznal jeho osobní bezúhonnost, ale potvrdil sesazení. Ztráta pedagogického zaměstnání paradoxně Bolzanovi prodloužila život, neboť jeho pracovní vypětí na univerzitě se velice negativně projevovalo na jeho zdravotním stavu (tuberkulóza). Zbytek života prožil mezi Prahou a venkovskými statky svých příznivců.

Postupně připravil k vydání své největší dílo, čtyřsvazkovou logiku. Kniha vyšla přispěním jeho přátel v r. 1837 pod názvem „Vědosloví“ s podtitulem : „Pokusy o zevrubné a větším dílem i nové vylíčení logiky se stálým zřetelem k jejímu dosavadnímu zpracování“. Vydána byla i jeho později rakouskou vládou zakázaná „Učebnice náboženské nauky“ nebo utopie „O nejlepším státě“.
Také po sesazení byl Bolzano nucen vést polemiky se svými odpůrci, což pro něj bylo vyčerpávající nejen fyzicky, ale i finančně. Před chudobou ho zachránily příspěvky hraběte Lva Thuna. K jeho přátelům patřil i F. Palacký a další vědci Královské české společnosti nauk, jejímž členem Bolzano stále byl.
V r. 1848 podlehlo nemocné tělo tuberkulóze. Po jeho smrti vydali jeho přátelé vynikající matematickou knihu „Paradoxy nekonečna“ o teorii množin, funkcích a reálných číslech. Bolzano ovlivnil celou generaci žáků, kteří působili v naší vědě ve druhé polovině 19. století.

Kontakt

Zámek Radíč
Radíč č.p. 1, 264 01 Radíč

Tel.: +420 777 799 877

mapa

 

Otevírací doba

Duben, květen, červen, září, říjen:

SOBOTA, NEDĚLE
10:00 - 17:00 hod

Červenec, srpen: út+st+čt+pá+so+ne
10,00-17,00 hod

Skupinové výlety nad 15 osob objednáváme i mimo otevírací dobu.

 

Nepřehlédněte

Aktuality

27.2.2017

Nové Květinové studio - Kateřina Kieferová

Od března 2017 nově spolupracujeme s Květinovým studiem - Květinový servis Kateřina Kieferová Řásnovka 1, Praha 1, Tel.: 00420 776 123 403


Rádio Impuls

Poznej české památky